Do začátku tohoto týdne styl počasí připomínal spíše jaro. Nyní se zima vzchopila a mnohde napadl teprve první sníh. V Českém středohoří se dá nalézt místo, kde i přes tuhou zimu s krajinou pokrytou sněhem nalezneme „zelenou oázu“. Jedná se o vrch Boreč, který se nachází poblíž Režného Újezdu (asi 5 kilometrů od Lovosic).

Tento kopec se na první pohled nikterak neodlišuje od dalších vrchů Českého středohoří. Při bližší prohlídce už ale zajímavý je – tímto vrchem vedou pukliny tvořící souvislé tunely, a to od úpatí až k vrcholu. V hornině uvnitř kopce je celoroční stálá teplota okolo 10 °C. V různých ročních obdobích se pak liší směr proudění vzduchu kopcem. V létě je nahoře nasáván teplý vzduch, při průchodu chodbami uvnitř je ochlazován a z kopce vystupuje dole na úpatí. Naopak v zimě je dole nasáván studený okolní vzduch, v kopci se otepluje a stoupá (teplý vzduch je totiž lehčí než studený, a tak stoupá směrem vzhůru), až dorazí k vyústěním chodeb na vrcholu kopce. Vypouštěný vzduch je vlhký a poměrně teplý – při průchodu nitrem vrchu se zahřívá asi na 10 °C.

A právě v mrazivých dnech se sněhovou pokrývkou je tento efekt nejkrásnější – kolem vyústění puklin procházejících celým kopcem najdeme malá území zeleného živého světa uprostřed spící zimní krajiny. A proč Boreč zmiňujeme v sekci Rostlina s příběhem? Vzhledem ke zvláštním a jedinečným podmínkám v okolí vyústění chodeb se zde setkáme s játrovkou (vzhledově připomíná mechy) zvanou borečka vzácná (Targionia hypophylla). V České republice se s ní jinde než na Borči nesetkáme. Naopak ve světě je celkem hojně rozšířená, jenže ke svému životu vyžaduje vlhké a teplé klima, takové, které u nás panuje právě u děr na vrcholu Borče.