Rostliny se všemožnými způsoby brání samosprášení – tedy opylení pestíků pylem z téže rostliny. Při samosprášení vzniká geneticky stejnorodé potomstvo, zatímco při sprášení cizím pylem dojde ke vzniku geneticky různorodého potomstva. Pro přežití druhu bývá z dlouhodobého hlediska výhodné udržet si genetickou různorodost.

Prvosenka bezlodyžná (Primula vulgaris) na obrázku A je příkladem rostliny, která se samosprášení brání tzv. heterostylií (někdy se též česky říká různočnělečnost). U této prvosenky se vyskytují jedinci se dvěma typy květů. V prvním typu nalezneme krátké tyčinky a dlouhý pestík (obrázek B). A naopak, druhý typ květu nese dlouhé tyčinky a krátký pestík (obrázek C). Je totiž obvyklé, že jedna skupina opylovačů bude přenášet pyl ve „vyšším“ patře, tedy z dlouhých tyčinek na dlouhé pestíky a naopak, druhá skupina opylovačů se specializuje na „nižší“ patro reprezentované kratšími tyčinkami a kratšími pestíky. Mechanizmus ještě občas bývá pojištěn tím, že větší pylová zrna z dlouhých tyčinek klíčí pouze na dlouhých pestících a naopak menší pylová zrna z krátkých tyčinek jen na pestících krátkých. Vzhledem k tomu, že dlouhé pestíky jsou v druhém typu květů, které nese jiný jedinec, přenese opylovač pyl z dlouhé tyčinky na cizí dlouhé pestíky (a ne na ty krátké v květech téže rostliny), a je tak umožněn vznik geneticky různorodého potomstva.