Čtvrtého května 2024 zemřel ve věku 82 let náš dlouholetý kolega, chemik Jan Hanuš.

Inženýr Hanuš absolvoval Fakultu technické a jaderné fyziky ČVUT. Mnoho let působil v Izotopové laboratoři našeho ústavu a intenzivně spolupracoval s vědci z olomoucké Laboratoře růstových regulátorů.

Celý svůj profesní život se věnoval problematice přípravy organických sloučenin značených tritiem, radioaktivním izotopem vodíku. Byl nejen výborným organickým chemikem, ale také technicky erudovaným a manuálně velmi zručným člověkem. Práce s technickým sklem v plameni sklářského kahanu pro něj byla samozřejmostí.

Vymyslel a ve spolupráci s excelentním profesionálním sklářem sestrojil zcela originální aparaturu pro přípravu tritiem značených sloučenin. Jeho aparatura umožňuje spotřebovávat při syntéze jen malé množství plynu – drahého radioaktivního tritia.

Rozpracoval možnosti přípravy tritiovaných sloučenin a stal se hlavou malé skupiny spolupracovníků věnujících se této problematice.

Jan Hanuš v chemické laboratoři

Během působení v Izotopové laboratoři připravil velké množství značených sloučenin, z nichž některé byly velmi obtížně syntetizovatelné. Vyvinul zcela unikátní postupy jejich přípravy, které se používají dodnes – stejně jako jeho aparatura.

Jan Hanuš byl velmi pracovitý a cílevědomý. Po práci rád a pravidelně chodil běhat s kolegy do Krčského lesa. Byl také společenský; pro různé příležitosti dovedl psát velmi vtipné, někdy i poetické básničky.

Po onemocnění čelil s obdivuhodnou vůlí tělesnému handicapu. I díky výbornému rodinnému zázemí udržoval svou tělesnou kondici a do konce života se neustále vzdělával.

Byl především přímým a poctivým člověkem, dobrým kamarádem, po kterém zůstane obtížně vyplnitelné vakuum.

Jan Hanuš s kolegyní Květou Fuksovou. Oba snímky jsou z archivu J. Holíka a pocházejí zhruba z osmdesátých let 20. století.

* * *

Text Libor Havlíček, editace Jan Kolář